Historie chaty

Těsně pod vrcholem hory Říp a rotundou sv. Jiří stojí už přes to let převážně dřevěná chata s prvky secese a folkloru. Podle dostupných pramenů ji roku 1909 postavil Klub českých turistů. Největší zásluhu na tom měl tehdejší okresní hejtman Roudnice nad Labem a předseda roudnického Klubu českých turistů Václav Bouma. Od té doby se tak chatě říká také Boumova. Jejími původními majiteli byli Lobkowiczové. Ti o ni však v polovině 20. letech přišli. Zpátky ji získali v roce 1992 a vlastní ji dodnes.

Prvními provozovateli byli manželé Josef a Růžena Kotkovi, kteří se na Říp přestěhovali z blízké obce Rovné a žili na hoře i se synem a dvěma dcerami dvacet let. Vodu na kopec vozil v sudech kočí, zásoby se vynášely a děti chodily do škol do Rovného a později do Roudnice. Kotkovi měli u chaty hospodářství, chovali kozy i slepice. Když přijel vlak s turisty a chtěli je dobře pohostit, mohli tak uvařit čerstvý slepičí vývar. Josef i Růžena byli kuchaři. Na chatě ale vařila spíše paní Kotková, její kuchyně byla vyhlášená. Svým hostům připravovala bramborové placky, pouťové koláčky i švestkové knedlíky. O nedělích pak na chatu chodila místní smetánka na husu.

Pravnučka prvních provozovatelů a místní patriotka paní Bařtipánová žije v blízkosti Řípu dodnes a na horu má z domu, kde žil už její dědeček Stanislav Kotek, krásný výhled. Stanislav se v mládí vyučil číšníkem a na chatě i nějaký čas obsluhoval. Vztah k Řípu v rodině zůstal, pro paní Bařtipánovou představuje Říp nejkrásnější horu, kterou kdy viděla.

O dalších provozovatelích zatím nemáme detailní informace. V kraji byl nicméně proslulý Rudolf Vávra z Vražkova, který na Říp jezdil na své stopětadvacítce. Známý byl tím, že když přijel, vyndal klíče a motor běžel dál. Chatu spravoval se svou ženou Marií. Dalším vyhlášeným správcem byl Jiří Voves. Za jeho časů se na Říp chodilo hrát a zpívat. Vypráví se, že když přišlo hodně lidí, usmažil bramboráky, narazil pivo a když se večírek protáhl, na kopci se i spalo. V devadesátých letech byl provozovatelem pan Šimáček. Ten skončil v roce 2019 a chatu jsme převzali my – Ondřej a Eliáš – a v dubnu tady otevřeli nové občerstvení.